Fríský kůň

Fríský kůň patří mezi nejstarší evropská plemena koně. Soudí se, že jeho počátek je třeba hledat v době před 3000 lety. Je to původní severoevropské plemeno, blízké koni armonickému. Pochvalné zprávy nám o něm zanechali již staří Římané; chválili jeho výkonnost.

Své jméno dostal podle nizozemského Fríska.

Původní frís byl ovšem dost nevzhledný chladnokrevník, věhlas získal po zušlechtění orientální krví. Značně byl ovlivněn hlavně andalusany v době španělské okupace Holandska (16. a 17. století). Původně pracovní, pak rytířský kůň se postupně změnil na reprezentačního karosiéra, i když byl dost temperamentní a pohyblivý i pod sedlem. Vyvážel se do celé Evropy a ovlivňoval mnohá plemena. Spolehlivě předává svou černou barvu.

Tento kůň je pro svůj vzhled nazýván černou perlou a ovlivnil i chladnokrevného Shirského koně

 

Původ a historie

Historie fríského koně sahá až 3000 let zpátky do minulosti. Své pojmenování dostal podle holandské provincie Friesland ležící v severním Holandsku. Tato část země je proslulá jejich chovem. Ve středověku byl fríský kůň oblíben rytíři především kvůli jeho síle a eleganci. V německém hřebčíně (Marbachu) používali fríské koně již od 17. století. Hřebec Romke 234 byl v 70. letech 20. století využíván také k regeneraci chovu starokladrubského vraníka u nás ve Slatiňanech.

 I přes svoji výjimečnost fríský kůň téměř vyhynul. V roce 1913 zbyli ve Frísku pouze tři plemenní hřebci. Plemeno zachránila až druhá světová válka, kdy se museli holandští zemědělci vrátit ke koním. K další krizi v chovu fríských koní došlo v 60. letech minulého století. Byla však zažehnána a chov se poté rozšířil do celého světa. Svaz chovatelů, který byl založen již v roce 1879, dostal v roce 1954 titul „Královský"

 

Charakteristika

Fríští koně vynikají učenlivostí, výborným charakterem, mírnou, přátelskou povahou a elegancí.

 

Popis plemene

Dnešní fríský kůň je vždy vraník bez odznaků, v kohoutku měří klisny v průměru 156 cm a hřebci 163 cm. Je o něco menší a rychlejší než bývali jeho chladnokrevní předci. Přesto si zachoval sílu, odvahu a přívětivou povahu. Hlava je dlouhá a má inteligentní výraz. Krátké uši mají špičku zatočenou dovnitř. Hříva a ocas jsou dlouhé a husté a bývají často zvlněné. Tělo fríse je svalnaté a robustní, dobře stavěné s válcovitým trupem. Dominantou je vysoko nasazený krk a louplá záď. Typickým znakem plemene jsou nohy s rousy.

 

 

 

Chov

  • Pro evropské podmínky udává tón plemenná kniha Friesch Paarden Stamboek (FPS) se sídlem v Drachtenu v Holandsku. Jsou zde registrováni plemenní hřebci i klisny. O zařazení rozhoduje jak exteriér (výška, typ, nohy a rámec), tak index příbuzenské plemenitby a výkonnostní faktory.

  • Hříbě je většinou hodnoceno komisařem přímo z Holandska. Po třetím roce probíhá další exteriérová inspekce.

  • V ČR příliš fríských koní zatím není. Často se spíše importují levná hříbata. V poslední době se však v importu objevují i velmi dobré kusy, které budou jistě přínosem. Pro české chovatele byla založena Asociace chovatelů fríských koní.

     

 

Využití

V minulosti se frísové využívali především jako koně rytířů, v zemědělství nebo v klusáckých dostizích. Pracovali také na venkově. Dnes je považujeme za koně reprezentativní, které vídáme především na přehlídkách. Díky své pohyblivosti a temperamentu jsou ceněni také v drezúře či při různých show v cirkusové manéži. Především jsou to ale koně kočároví, známí například z tradičních přehlídek, kde jsou zapřažení do dvoukolových vysokých vozíků zvaných „sjees". Vozatajci jsou při nich oblečeni do typických selských krojů. Dávno už jsou doby, kdy měl hlavní postavení v pohřebnictví.

Od roku 1986 zajišťuje spřežení fríských koní rozvážku zboží u jednoho z významných obchodních domů v Londýně.

Dnešní fríský kůň
Fríský kůň je o něco menší a rychlejší než bývali jeho chladnokrevní předci, avšak zachoval si jeho sílu, odvahu a přívětivou povahu. Má jemně utvářenou, vysoko nesenou hlavu a obloukovitě klenutý krk. Tělo má svalnaté a robustní. Plec je ideálně utvořená pro postroj a velmi silná. Nohy jsou krátké a silné. Hlava je dlouhá, s krátkýma, ale živýma ušima. Má jemné rysy a velmi výrazně vyjadřuje bodrou poddajnost a milou povahu plemene. Poměrně malý frísan má velmi působivou siluetu, zdůrazněnou obloukovitě klenutým, hrdě neseným krkem. Na nohou má dlouhé husté rousy a jeho ocas a hříva jsou neobyčejně bohaté a často zvlněné. Kopyta má tmavá a tvrdá.  Fríský kůň je vždy vraník. Vrané zbarvení je u koní poměrně vzácné. Vraník je kůň s černou srstí na černé kůži Může mít odznaky, ne však světlé slabiny nebo oblast kolem nozder. Pak by to byl jen černý hnědák. Zbarvení se, mimo fríského koně, vyskytuje také např. u starokladrubského vraníka. Někteří koníci na slunci mírně reznou, ale jedná se o světlejší odstín konečků chlupů, zejména v letním období. V kohoutku měří minmálně 152 cm, často ale více. Kůň je schopen tahat těžké náklady ve skromných podmínkách, aniž by pozbyl kondici nebo svou ochotu. Fríský kůň má vrozený vysoký krok, takže vypadá neobyčejně hrdě, jak pod sedlem tak v zápřeži. Je poslušný a citlivý, nikoliv ale přecitlivělý. Je také užíván k práci na venkově, chodí v postroji a pro svou pohyblivost a temperament se velmi cení jako drezurní kůň. Dávno už ovšem pominuli doby, kdy měl výsadní postavení v pohřebnictví. Dnes se uplatňuje spíš v cirkusové manéži.Od roku 1986 zajišťuje spřežení frísů rozvážku zboží u Harrodse, významného obchodního domu v Londýně. Také Myslbekův Svatý Václav sedí na oři, jehož předlohou byl autorovi importovaný fríský hřebec v hřebčínském chovu.

Vzhled a stavba těla

Smolně černý kůň bez bílých odznaků je vysoký nejméně 152 cm a dosti těžký. Má dlouhou, ale úhlednou hlavu, nápadně pohyblivé uši, velmi bohatě zvlněnou hřívu a ohon a na nohách bohatý rous. Krk je obloukovitý, vysoko nesený, plec kvalitní, kohoutek výrazný, trup robustní a záď mocná. Poměrně krátké nohy jsou silné, s dobrými klouby a tmavými zdravými kopyty. Chody jsou výborné, krok vysoký, takže spřežení vypadá velmi působivě a hrdě.